Konečně jsme se dočkali a letos byly řádný patagónský podmínky, co víc si přát. Sešlo se nás kolem osmnácti.

Večírek utekl jak voda a kolem jedné ráno se většina vykopala z hospody, po dvou, po čtyrech nebo s pomocí, jsme se začali přesouvat do bivaku pod Kozla. Po cestě to zapíchlo pár odpadlíku u Viničné plotny nebo u Červenek ty s největší vůlí nebo nejmíň opojený hospodou dorazili kolem půl třetí ráno do bivaku.

Ráno Kozel v obležení klasicky stavěním plotnou, tak i spárou rovnou z bivaku, kde někteří pocítili co jsou zač patagónské podmínky. S Hore Zdarem nás letos někdo předběhl, nevadí, kuli tomu tady nejsme. Přeskok nás zas pekelně prověřil. Odraz kluzkej jak podlaha v rybárně ani rozpouštění ranní močí nepomohlo.

Na jehle čepice, která se mě do poslední chvíle snažila sundat do komína, ale nedal jsem se. Technika skoků a dopadů byla různorodá o naražený žebra, boky a kolena nouze nebyla.

Jako mistr skoku a hlavně dopadu se letos zapsal do dějin Budha, který to poslal parádním odrazem celého těla rovnou do komína. Jehla naštěstí odolala a my jsme zdárně mohli slanit a doplazit se (někteří doslova) zpět na Hausmannku. Pár nevybitejch jedinců to vzalo přes Jizerky do Béďova.