Při ohlédnutí za zimou 2022-2023 nemůžeme v žádném případě zapomenout na nádhernou a přitom trochu drsnou akci, kterou pořádá již tradičně parta okolo Radima  Pelanta. Koná se vždy v první dekádě ledna a nejde o nic menšího, než o přeskok Kozel – Kozlí jehla. Samozřejmě jde současně o akci společenskou, která zabere celý víkend. Na začátku bývá celodenní zimní lezení v oblasti Lysých skal, Kopřivníku a Stržového vrchu anebo naproti v oblasti Srázů a Poledníku. Navečer se lezecké party stáhnou ke  Kozovi na Oldřichovské sedlo, kam postupně dorazí i ti, kdo přes den nemohli vyrazit do skal. Letos jsem se rozhodl zúčastnit také, i když jen společenské části. Čerstvě doléčené  rány starého horala mě odradily od samotného přeskoku, protože podle počtu odvážlivců jsem tušil, že se na Jehlu těžko vejdeme a někdo mi třeba zmrzačí nohu, která mě  teprve nedávno přestala bolet. O vzrušení a adrenalin jsem však nepřišel. Ke Kozovi jsem vzal hudební nástroje s předsevzetím, že trochu přispěji k zábavě. V hospodě jsme byli kupodivu sami, a tak nám nic nebránilo se odvázat. Když potom Koza odjel domů, padly i poslední zábrany. Tanec na stole v ustrojení do půl těla se postupně stal  samozřejmostí. Chvílemi jsem si říkal, kdo se na toho Kozla vlastně vypraví. Odpověď byla předem daná – všichni. Zábava utichla dost dlouho po půlnoci. Někteří zalehli už u hospody, ale většina borců včetně skoro všech děvčat vyrazila do mrazivé noci. Došli až ke Kozlovi, kde je pod velkou nakloněnou skálou známý a oblíbený bivak. Dění po ránu  už jsem osobně nesledoval, ale z vyprávění a fotek vím, že všichni v pohodě posnídali, vylezli na Kozla a následně přeskočili na Kozlí jehlu. Protože dorazili i kamarádi, kteří  s námi večer nebyli, dosáhl nakonec počet skokanů na jehlu takového počtu, že je s podivem, jak se tam vešli a že jehlu nepřevrátili. Finále jsem se nezúčastnil, ale u Kozy jsem si to báječně užil a mezi mladými lezci mi bylo opravdu báječně. Už teď vím bezpečně, že s nimi příště vyrazím zase. A zase hrozně rád.

Libor Čech